http://www.lidovky.cz/nej-hity-cigara-vymyslel-necekane-nemej-fc3-/ln_kultura.asp?c=A110511_121132_ln_kultura_pks

Už z dálnice uvidíte letadla, která nestojí obyčejně na zemi, ale jsou v nakloněné poloze jakoby letěla. Nejnavštěvovanější je Concorde a Tupolev. Doporučuji vyrazit z Prahy kolem 5hod. ráno, aby jste si letadla užili bez dlouhých front – přijeli jsme kolem 10hod a stihli jsme se relativně v klidu podívat na všechno, než se tam nahrnuly autobusy turistů. Uvnitř v halách jsou stará auta, americká klasika z 50. let (auta jsou tak obrovská, že bych s tím v životě nikde nezaparkovala :-), tanky, menší letadla, zemědělské stroje, F1 Michaela Schumachera, 2 limuzíny Mercedes patřící Hitlerovi, jedna limuzína nevím jaké značky a zjevně ošklivější patřící Stalinovi atd. Je opravdu na co se dívat, ale 2 hodiny nám na prohlídku docela stačily.

Potom jsme se přemístili do SPEYER MUSEUM, kde největším lákadlem je ruský raketoplán BURAN, který prý opravdu byl ve vesmíru! Můžete nahlídnout i dovnitř! Je to neuvěřitelný kolos! Venku se pak můžete podívat do nákladního ruského letadla Antonov, Boeing Jumbo Jetu nebo ponorky U-9

V den naší návštěvy ještě stěhovali do muzea německou vysloužilou loď, tak jsme si mohli udělat obrázek, jak tam ty velká letadla dopravovali.

Výlet krásně stihnete za 1 den a utratíte asi 30EUR za vstupy/osobu. Přestože do techniky moc nedělám a nepřivezla jsem si ani jednu kabelku, opravdu jsem byla nadšená a vřele tento výlet doporučuji i dámá :-)

Můj první pravý hamburger

Rok se s rokem sešel a v červnu nadešel čas na další dámskou jízdu!

Slib jet zpět na Mauricius jsme nesplnily, ale náhrada za Mauricius byla více než dobrá – NEW YORK!!!

Vybraly jsme si hotel na Manhattanu, zarezervovaly letenky a začátkem června jsme vyrazily – já z Prahy a Bára z Frankfurtu. Sešly jsme se na letišti JFK a vyrazily jsme do centra najít hotel, který byl uprostřed China Town.

První dojem z New Yorku přetrval po celou dobu 6ti denního pobytu – obrovská energie velkoměsta tvořená nejrůznějšími národnostmi světa. Pravého Američana vlastně asi nepotkáte, město je plné přistěhovalců. Už chápu, proč se mu říká „Melting Pot“. Bydlely jsme v China Townu a tam nic moc nenasvědčovalo tomu, že jsme vlastně v New Yorku – nápisy, obchody, restaurace, lidé na ulicích – všechno čínské. Za několik ulic jsme ale vstoupily do Soho a vše bylo zase úplně jiné… Pro dokreslení atmosféry doporučuji ke čtení pustit hudební vložku (viz níže)J

To, že jsem v NY, jsem vlastně uvěřila až po tom, co jsme jely na Sochu SvobodyJ Nevystoupily jsme z trajektu, ale je to pravda – je OBROVSKÁ.

Místo toho jsme vystoupily z trajektu o zastávku dál – na Ellis Island – bývalé imigrační středisko (kdyby Titanic dorazil do cíle, všichni by zde museli vystoupit a obhájit si tak svůj pobyt v USA). Na Ellis Island je v současnosti muzeum přistěhovalců, kde najdete i plakáty českých přistěhovalců, jejich fotky, zavazadla, osudy.

Celý Manhattan mi přišel relativně malý. Například na Times Square jsme byly minimálně jednou denně – kamkoliv jedete, jedete vždycky tak nějak okoloJ Times Square je místo s obrovským počtem neonů a policistů na jednom místě. Když jsme se po Times Square vracely z Broadwaye (ta navazuje na Times Square) z muzikálu asi ve 23hod., bylo to i místo s největším počtem lidí na metru čtverečním. To město nikdy nespí, spíš naopak!  I v Empire State Building jsme byly v noci, abychom se vyhnuly frontám. Moc se nám to nepovedlo, ale asi to bylo pořád lepší, než za dne (to bych utekla). Když jsem napsala, že Socha Svobody je obrovská, nevím, co mám napsat o Empire. Dost mě překvapilo, že nahoře jste vlastně venku jenom za vysokým zábradlím. Dolů koukáte jako z letadla – pod vámi jezdí malé žluté tečky – to jsou taxíky. Celou dobu jsem se modlila, abych už byla dole, ale Bára mě přemluvila, že si musíme zaplatit extra ticket do 102. patra. Tam nás vezl nákladní výtah s liftboyem, kterému bylo asi 90 let a tvrdil, že dřív pracoval v masce King Konga a taky tak trošku vypadal. Když náš výtah nějakou obrovskou pákou zastavil v mezipatře (jako že hrozná sranda), myslela jsem, že umřu hrůzouJ

Nejvíc fascinující mi přišel NY při nočním pohledu z Brooklynu na Manhattan. Všechny ty obrovské budovy, jedna vedle druhé rozsvícené.  Je to asi ten nejznámější pohled na New York, ale opravdu asi nejhezčí.

V Metropolitním muzeu jsem nebyla schopna slova (a to je co říct)! Jsou tam ty nejznámější a nejkrásnější obrazy, sochy, umělecké předměty i části převezených domů (první banka v NY, zařízení domu Tiffanyho – no nádhera!) Strašně mě mrzelo, že jsme si na tuhle návštěvu nevynahradily minimálně celý den, ale to bychom zase nestihly třeba nakoupit!

Takže k nákupům: každý den jsme se přirozeně vracely do hotelu s menšími nákupy, ale ten hlavní shopping přišel až na výletě do outletu asi 50 km za NY. Strávily jsme tam celý den a utratily hromadu peněz. Ale zase tak strašné to nebylo, mám jen 2 nové kabelkyJ

Celou dobu jsem tak trochu doufala, že potkáme někoho slavného a krásného a bohatého, ale viděly jsme jen dům, kde zemřel Heath Ledger,  hotel Dakota, kde zemřel John Lennon a hotel Chelsea, kde zemřel zbytek umělců na Manhattanu.

Tento článek by mohl být 10x delší – je toho tolik, co lze o NY napsat. Je to město, kde nejstarší budova je stará jenom asi 200 let, ale i tak má velkou a zajímavou historii a ještě zajímavější současnost. Pokud se tam vypravíte (ráda půjčím průvodce), určitě to za tu investici stojí.

#!/bin/bash
threshold=99 #procento obsazeni pameti
total=$(free | grep "Mem:" | awk '{print $2}')
remaining=$(free | grep "Mem:" | awk '{print $4}')
current=$(echo "scale=0;100-$remaining * 100 / $total" | bc -l)
#echo $current
if [ $current -gt $threshold ]
then
/etc/init.d/httpd stop
/etc/init.d/mysql restart
/etc/init.d/apache2 start
# sem případně můžete přidat další příkazy, které se mají provést
echo "Restarted apache and mysql on `date +'%Y-%m-%d %H:%M:%S'`. RAM utilization at ${current}%" >> /var/log/apache_mysql_restarter.log
fi


Den 4. – K domu a hrobu L.N. Tolsteho a večer v rokovém klubu

Smog i zápach výrazně ustoupili. Viditelnost 500m.

Rodiště L.N. Tolstého

Náš další výlet směřuje 200km za Moskvu do Jasné Poljany k domu slavného spisovatele L.N. Tolstého, kde prožil více než 50 let a napsal většinu svých děl – mimo jiné i nejslavnější romány Vojna a mír a Anna Karenina. Cesta z Moskvy autem trvala přes 3 hodiny. Krasnaja Poljana je mala vesnice, kde kromě domu a hrobu L.N. Tolsteho není příliš věcí k vidění. Cestou zpátky jsme se pro jistotu opět jeli vykoupat do svaté vody v osadě Talež abychom utužili své zdraví.

Nadějná kapela

Po návratu z výletu jsme vyrazili poznávat noční Moskvu. Vyhlédli jsme si k tomuto účelu rockový klub „Projekt OGI“, kde tento večer mají vystoupit mladé punkovo-jazzové kapely. Vstup do klubu stál 250 rublů, ale investované peníze se vyplatili. Větší underground bychom v Moskvě těžko hledali. Vystoupili dvě kapely kladoucí důraz na hlasitý a zcela nerytmický zvukový projev bez zpěvu. (Ukázka.). Po skončení produkce vyrážíme na procházku nočním městem. Vzhledem k pokročilé hodině (01:30) se v parcích povaluje mnoho vypitých lahví a spících lidí. Většina restaurací a barů je zavřených a tak navštěvujeme pouliční stánek a dáváme si pivo a kartošku (pečená brabora, kterou rozkrojí a naplní dle přání sýrem a masem). Okamžitě navazujeme kontakt s místním pobudou, který se představil jako Alex. Po vřelé konverzaci mu dáváme cigaretu. Po chvíli přišel znovu, jestli bychom neměli ještě 8 rublů, že by si koupil cigarety vlastní. Dal jsem mu deset. Po chvíli přišel zpátky a vrátil 2 rubly a nabídl cigaretu.

Den 5. – Procházka Moskvou

Pes přechází silnici

Vzduch se již vyčistil a začalo pálit ostré slunce. Teplota okolo 35°C.

Vyjeli jsme metrem na okraj Moskvy navštívit trhy. Dle průvodce by tam mělo být k dostání vše, včetně pirátských kopií hudby a filmů.  Trhy jsou na stanici metra Bagratinovskaja (Trasa 4). Kromě stánků s oblečením je tu také veliký obchodní dům s elektronikou. Trhy nenabízeli nic, co bychom neznali a tak si dáváme pivo a odcházíme pěšky do Parku Vítězství (Park Pobědy).

Park Pobědy

Cestou jsme si trochu zašli, ale park jsme i tak našli ;) Park vznikl jako památeční komplex zasvěcený vítězství sovětského národa nad Hitlerem ve druhé světové válce a zahrnuje Ústřední muzeum Velké vlastenecké války, pomník Vítězství a tři chrámy postavené na památku, těch, kdo zahynuli ve válce: pravoslavný chrám sv. Jiřího Vítězného, Památeční mešita a Památeční synagoga.

Z parku bychom rádi došli do sportovního areálu v Lužnikách, kde se konala olympiáda v roce 1980. Opět jsme mírně zabloudili a špatně odhadli vzdálenost na mapě. Motáme se na nějakém sídlišti, kde si dáváme pár piv na posilněnou. Ptáme se na cestu místních obyvatel, ale buď nerozumějí našemu ruskému přízvuku, nebo cestu neznají. Unaveni nacházíme řeku Moskvu, na jejímž břehu se areál Lužniky nachází. Na návštěvu areálu již nemáme sílu. Rozhodli jsme se pro projížďku lodí. Ptám se mladé paní svojí perfektní ruštinou: „Ja chaču vstupiť v loď. Gde možno?“. Paní se mě nejprve trochu bála, ale pak nám ukázala směr a řekla, že je to daleko. Chytli jsme trolejbus, ve kterém jsme se bez úspěchu snažili udat lístek na metro, a jeli dvě stanice do přístavu. Cesta lodí stojí 400 rublů a nabízí krásný výhled na centrum Moskvy z vodní hladiny.

Park Pobědy

Vojenská technika v parku

Řeka Moskva

Chrám Vasila Blaženého z lodi

Kreml z lodi

Buran

Den 6. – K Leninovi a domů

Televizní věž Ostankino

Poslední den jdeme navštívit Lenina do jeho posmrtného domova na Rudém náměstí. Před vstupem musíte vystát frontu, která celkem rychle ubíhá a odevzdat vše čím se dá fotografovat. Lenin si v podzemí mauzolea odpočívá za přísného dohledu vojska. Dlouhé okounění se netrpí. Podívat a ven. Lenin tam leží celý bledý s pažemi podél těla a s pravou rukou zaťatou v pěst.

Na oběd jdeme do Českého domu a pak ještě v rychlosti metrem na stanici VDNCH odkud je to kousek k televizní věži Ostankino, kdysi nejvyšší budově světa. K věži je to ze stanice metra ještě kousek cesty a nám už se nechce chodit, protože je toho času stejně zavřená. Raději navštěvujeme za 100 rublů muzeum kosmonautiky, které je hned u metra pod památníkem „Dobyvatelům vesmíru“. Muzeum je nově zrekonstruované a expozici tvoří modely kosmické techniky, osobní věci odborníků na raketové a kosmické odvětví, archivní dokumenty, fotografie a obrazové záznamy, mince, poštovní známky a díla výtvarného umění.

Pak už jen na letiště a domů.

Moskva zakouřená – Část 1.

Památník Dobyvatelům vesmíru

Rušná moskevská ulice

Sjezdovka v Moskvě

Moskva přílet 17:45 mč

Moskevské letiště halí hustá hmľa. Teplota je okolo 40 stupňů a vidět je zhruba na 100 metrů. Všudypřítomný štiplavý kouř a smog útočí na naše oči a plíce ze všech stran. Těžko se dýchá a slzí oči. Dobrá nálada a optimismus nám však zůstává. Nenecháme si zkazit vysněný výlet trochou jedovatého dýmu.

Kouř v ulicích Moskvy

Osobní řidič našeho hostitele nás vyzvedl a okružní jízdou přes centrum Moskvy dovezl do Českého domu, kde budeme po čas našeho pobytu ubytováni. Automobilová doprava v metropoli je opravdu živelná. Základem je nespomalovaný a nepřerušovaný pohyb vpřed, který často nezastaví ani červená na semaforu. Auta využívají každé volné místo na projetí, do třech jízdních pruhů se vejde i šest aut vedle sebe. Blinkry tu zásadně nikdo nepoužívá. Jak řekl náš šofér: „Blikáním se nemají zbytečně znervózňovat ostatní řidiči. Každý přece vidí kam jedu!“. Chodcům se přednost zásadně nedává. Hostitel nás vřele uvítal chutným jídlem, šampaňským a vodkou. První  noc se nám spalo i přes nesnesitelné vedro a zápach nádherně.

Den 2. – k domu A.P. Čechova a koupel ve svaté vodě

Kouř nemizí. Po vydatné snídani sme navštívili bohoslužby v jednom z mála křesťanských kostelů. vyrážíme 60 Km za Moskvu do obce Melichovo (Мелихово) navštívit dům A.P. Čechova a do osady Talež navštívit poutní místo, kde od nepaměti vyvěrá vydatný zdroj pramenité vody. Poutníci sem táhnou napít se z pramene a ponořit se do jeho požehnané vody. Ke koupeli slouží dvě dřevěné budky, jedna pro muže a druhá pro ženy, ve kterých je malý bazének, kterým protéká voda z pramene o stálé teplotě 4°C. Vystáli jsme si frontu a také se pomořili a to hned 3x, jak káže víra. Bylo to opravdu studené, ale osvěžující. Po koupeli se nesmíte otřít. Oděv se obleče přímo na mokré tělo, aby mohla svatá voda správně působit.

Křesťanský svatostánek

U domu A.P. Čechova

Fronta na koupel ve svaté vodě

Den 3. – Kreml a Nový Jerusalem

Rudé Náměstí v kouřové cloně

Dnešní den máme vyhrazený na povinnou návštěvu Kremlu, centra ruské moci. Zdá se nám, že kouř trochu ustoupil a viditelnost se zvýšila na 200m. Vyměnili jsme si peníze a vyrazili metrem do centra Moskvy. Koupili jsme si každý jízdenku na 10 jízd za 240rublů a jeli ze stanice Majakovskaja do stanice Pl. Revolucii. I metro bylo plné kouře, na jehož přítomnost jsme si již zvykli. Výhodu kouřové situace, je bezpochyby to, že Moskva je vylidněná jak od turistů, tak od části místních obyvatel, kteří před kouřem utekli, kam mohli. Metro je poloprázdné, i když normálně v tuto dobu praská ve švech. V okolí Kremlu se pohybuje jen několik skupinek japonských turistů s rouškami přes ústa a my. Vstupné do Kremlu pro místní je o víc než polovinu levnější než pro turisty. Kupujeme si lístek za 700 rublů na návštěvu zbrojnice a lístek za 350 rublů za návštěvu vnitřního areálu Kremlu s několika chrámy, Carským dělem (Car-puška) a Carským zvonem.

Car Puška

Ve zbrojnici je vystaveno mnoho zlatých a stříbrných předmětů z různých zemí a období, které panovníci užívali nebo dostali diplomatickým darem. Dále je k vidění výzbroj  a výstroj armády z různých období, oděvy kněžích a dámské šaty. Nejvíce se nám zalíbila výstava zlatem zdobených a bohatě vyřezávaných kočárů a saní.

Chrám Nanebevzetí

Po prohlídce zbrojnice jsme pokračovali prohlídkou vnitřního Kremlu. Policisté zde na turisty bedlivě dohlížejí a dbají na to, aby se nikdo neodchýlil od povolené trasy. Během dne se kouř natolik rozptýlil, že bylo vidět i slunce. Teplota se tím mírně zvedla, ale dýchalo se lépe. Děti a bezdomovci využili k ochlazení fontány v blízkosti Kremlu, ve které byla voda tak žlutá, že jsme se báli smočit ruku, aby se neosypala.

Klášter Nový Jerusalem

Prohlídkou Moskvy jsme pokračovali pěšky na Rudé náměstí, kolem chrámu Vasila Blaženého zpět do Českého domu. Cestou jsme se snažili najít pivnici, ve které bychom svlažili suchá hrdla. Ukázalo se to jako nesnadný úkol. Všude jsme potkávali jen samé kavárny. Pivnice jaké, známe od nás, tu nemají. Po dlouhém chození jsme našli pivní bar s nabídkou desítky piv, mezi nimiž nechyběli ani české značky.  Místní pivo tu stálo 90rublů, české piva pak 145 rublů. Dali jsem si jedno místní a přesunuli se do pivnice českého domu na točenou „Plzeň“ necelé 2 eura. V podvečer se ještě vydáváme kousek za Moskvu do kláštera Nový Jerusalem, krerý byl za války Němci částečně zničen. Cestou zpátky navštěvujeme pomník kousek od Moskvy na místě, kde se zastavil postup německých vojsk za druhé světové války. Kolem pomníku se povaluje vojenská technika volně přístupná návštěvníkům.

Kurz v době návštevy: 1 Rubl =0,64 Kč

Moskva zakouřená – část 2.

Klášter Nový Jerusalem

Památník

Vojenská technika u památníku

Vojenská technika u památníku

Vojenská technika u památníku

Zájezd byl plánovaný na 10 dní a začal příletem do Hurghady. Hned druhý den ve 4 ráno jsme ale vyrazili do Káhiry (cca 7 hod. autem). Na tomto programu s námi (já a Káťa) byl ještě starší manželský pár, celkem tedy 4 osoby. Tím jsme měli zaručen opravdu individuální přístup, což se nám v době přepadení faraonovy pomsty opravdu hodilo :-) Naším průvodce byl úžasný Egypťan Ashraf, který se oženil s Češkou a do rozvodu žil v Praze. 5 dní po našem odjezdu se však znovu ženil, tentokrát už za Arabku z Bejrútu a prý se před tím i viděli!

Gíza

V Káhiře jsme zamířili přímo do Gízy. Asi nemá cenu psát, že pyramidy jsou obrovské, úžasné, kousek od obydlených káhirských domů a já stále nevěřím, že to postavili lidi. V mém průvodci jsem se dočetla, že během Napoleonovy invaze do Egypta spočítali obsah kamene v nejvyšší Cheopsově pyramidě – obsahuje dost kamene, aby se jím obehnala zdí vysokou 1 metr celá Francie.

Druhý den v Káhiře jsme jeli na celodenní výlet do Alexandrie, která je vzdálená asi 2 hodiny jízdy autem. Alexandrie je známá spíše kvůli majáku, na jehož původním místě teď stojí citadela, a královnou Kleopatrou. Památek z klasické egyptské doby tam moc není. Je tam ale krásné zachovalé římské divadlo, které nechal postavit Marcus Antonius jako důkaz své lásky ke Kleopatře a kousek odtud původní římské katakomby, kam pohřbívali šlechtické rody. Na místě původní alexandrijské knihovny, která vyhořela s příjezdem Ceasara do města, teď stojí knihovna nová, moderní, ohyzdná.

Džoserova pyramida

Třetí den v Káhiře patřil pohřebišti Sakkara (kousek od Káhiry), povinnému papyrusovému institutu a Káhirskému muzeu. Sakkara je archeologické naleziště i v současnosti, pořád je tam co objevovat a celé Sakkaře dominuje Džoserova stupňovitá pyramida, předchůdkyně pyramid v Gíze. Je stará téměř 5tisíc let!
V papyrusovém institutu jsme se zachovaly jako pravé turistky a nakoupily neskutečně drahé papyrusové obrazy. Já jsem si na ten svůj nechala napsat v hieroglyfech i svoje jméno. Samozřejmě, že zatím absolutně netuším, kam to pověsím…
Káhirské muzeum je tak přeplněné starými sochami, sarkofágy, mumiemi a poklady z hrobek, že vlastně nevíte, kde začít. Muzeum vám ani v tomto moc nepomáhá – minimum exponátů je řádně popsáno a pokud, jsou to popisky z doby založení muzea. Turisti také mívají na prohlídku většinou velice krátkou dobu – jako my např. 1,5hod. To je ale žalostně málo. Stačily jsme projít přízemí a poklady Tutanchamona a dalších cca 50% exponátů jsme musely nechat bez povšimnutí.
Cestou z Káhirského muzea jsme se zastavili na trhu pro turisty, kde jsem si zklamání z muzea trochu vykompenzovala nákupem čtyř egyptských hábitů na domácí použití :-)

Další den jsme se vrátily do Hurghady a asi 3 dny se povalovaly na hotelové pláži a chytaly bronz. O odpočinku se moc mluvit nedá – místní prodavači atrakcí a animátoři vás nenechají ani usnout, popřípadě vás vzbudí.

Chrám královny Hatšepsut

Potom jsme vyrazily na výlet do Luxoru. Cesta trvá asi 3 hodiny a my tentokrát jely velkým autobusem plným českých turistů a s českou průvodkyní, Ashraf se připravoval na blížící se svatbu (v Egyptě tyto věci totiž řeší muži, což je asi na tom jediné pozitivní).
Už cestou v autobuse jsme pochopily, že film Účastníci zájezdu má reálný podklad a průvodkyně byla ještě vynalézavější, než ta z filmu. Nejdřív se celý autobus snažila naučit nějaká arabská slovíčka, potom dokonce pohrozila, že si nás všechny na zpáteční cestě vyzkouší. Také slíbila, že si u Chrámu královny Hatšepsut, kam jsme měli dojet odpoledne, zahrajeme divadlo o jejím životě. Nemusím psát, že slib splnila a už vůbec nemusím psát, že my se tohoto kulturního zážitku neúčastnily a běžely si raději prohlédnout zmíněný chrám.

Ale začnu od začátku: v Luxoru jsme nejdřív zajeli ke Karnaku. Karnak je největší dochovalý chrámový komplex v Egyptě. Většinu času našeho letopočtu byl zasypaný pískem, a proto můžete ještě dnes vidět barevné malby zdobící gigantické sloupy. Je tam spousta místností zasvěcených různým bohům, soch, obelisků a zřícenin. Opět by na prohlídku bylo potřeba několik hodin – je nádherný. Netuším, kolik tam bylo stupňů ve stínu, ale na sluníčku bylo nepředstavitelné vedro a každý je asi rád zpátky v klimatizovaném autobuse.
Následovala prohlídka Chrámu královny Hatšepsut s již zmíněnou kulturní vložkou. Chrám byl už za doby vlády Hatšepsutina nevlastního syna skoro zdemolovaný, proto jeho současná podoba je úplně jiná a modernější, než původní.
Nakonec jsme jeli na místo, kde se mi líbilo asi nejvíc, ale nesmělo se tam vůbec fotit – do Údolí králů. Uprostřed skal je asi 70 nenápadných vchodů do jednotlivých hrobek, většina jich však není přístupná veřejnosti. Tady v roce 1922 objevil Howard Carter Tutanchamonovu hrobku – pro turisty ale prý není tak zajímavá, jako ostatní. V rámci vstupenky můžete jít do 3 libovolných hrobek a my si nechaly poradit, které jsou nejkrásnější. Hrobky mají relativně široké a krátké chodby, které jsou včetně stropů nádherně zdobené. Nedá se tam moc dýchat, je tam příšerné vedro a když nám místní hlídač hrobky zhasnul světlo (asi pro jeho pobavení), byl to příšerný pocit. Ale rozhodně to stojí za to. Z původního vybavení tam ale není už vůbec nic – co nebylo ukradeno ve starověku nebo v současné době, je v Káhirském muzeu.
Z Luxoru jsme se vrátily do hotelu v Hurghadě a zbývající 2 dny jsme opět strávily u moře.

Člověk si v Egyptě uvědomí, co to znamená „na věky“. Staří Egypťané určitě netušili, že se jednou budou do hrobek a chrámů hrnout davy nadšených a upocených turistů. Na druhou stranu zanechali něco, o čem dnešní civilizace může jen snít. Snad to ještě pár tisíc let vydrží…

Náš dopravní prostředek

Do Kanady nás pozvala Káti kamarádka Markétka a my se tam vypravily v dubnu 2008. Markétka žije ve Windsoru, což je asi 4 hod. jízdy autem z Toronta a nebo jenom přes řeku Detroit River od města Detroit. Tam jsme se ale bohužel nepodívaly, protože jsem neměla USA víza.

Účelem této trochu pracovní dovolené bylo samozřejmě podívat se do Kanady, ale také se naučit něco nového z dekorace svateb, kterou se Markétka v Kanadě živí a my si tím v Praze trochu přivyděláváme.

Program byl tudíž následující: v týdnu poznávání okolí Windsoru (nemohu říct Kanady, to bychom musely mít letadlo) a o víkendu dekorování velkých svateb. Na to jsme měly přesně 2 týdny.

Pokud shrnu dojmy z Kanady, je všechno velké, vzdálené, relativně nové (na staré domy z Evropy pochopitelně můžete zapomenout) a tak trochu falešné. Například tím, že Kanaďané mají ve svých domech sice obývák, ale ten je pouze výstavní, s koženými sedačkami a všemožnou dekorací. Ve skutečnosti tráví čas, sledují televizi a vůbec obývají sklepní prostory domu. Tam mají pod okny u stropu pohodlné sedačky a velké televize.

Z výletů, které jsme podnikly, byl samozřejmě nejkrásnější výlet na Niagarské vodopády. Jako celá obrovská Kanada – je to gigantický proud vody padající do gigantické hloubky. Kapky vody z vodopádů na vás padají při procházce po celém městečku, které je klasicky turisticky-kýčovitě laděné.

Národní park Point Pellee je místo s největším výskytem nejrůznějších druhů ptáků – my viděly želvu :-)

V městečku Stratfort, které je ve stylu alžbětinské Anglie a samozřejmě Shakespeara, jsme se od místního obyvatele dozvěděly, jaké jsou značky českého piva a než jsme dojedly hamburger, přivezl nám český Budvar z místního obchodu.

To bych nebyla já, abych nenapsala aspoň pár řádek o nakupování, kterému jsme se tam věnovaly s neutuchající intenzitou. Koupíte tam spoustu značkových věcí za přibližně 20% cenu. Už chápu, že Američanky a Kanaďanky musí mít pro svoji garderobu samostatnou místnost. Když to zkrátím – jenom kabelek jsem si přivezla 7 :-)

Kanada je krásná a ocení to hlavně milovníci přírody. Já jsem druhý den po návratu šla na Staroměstské náměstí – nikdy mi nepřišlo tak staré a krásné.

Výměna vadného disku v sw RAID1

Co je potřeba udělat, pokud umře jeden disk v softwarovém RAID1.

V /proc/mdstat je vidět, že RAID je degradovaný. Místo [UU] je tam [U_]. Řekněme, že je vadný disk /dev/sdb. Označím a odstraním vadný oddíl:

#mdadm --manage /dev/md0 --fail /dev/sdb1
#mdadm --manage /dev/md0 --remove /dev/sdb1

Stejný postup opakuji pro ostatní oddíly vadného disku.

#mdadm --manage /dev/md1 --fail /dev/sdb2
#mdadm --manage /dev/md1 --remove /dev/sdb2

Po fyzické výměně disku vytvořím na novém disku stejné partišny:

#sfdisk -d /dev/sda | sfdisk /dev/sdb

Když bude disk špatně detekoavn použít:

ls /sys/class/scsi_host/
echo - - - >/sys/class/scsi_host/host1/scan

a připojím je zpět do RAIDu:

#mdadm --manage /dev/md0 --add /dev/sdb1

Stejný postup opakuji pro ostatní oddíly:

#mdadm --manage /dev/md1 --add /dev/sdb2

Zkontrolujeme stav pole:

#watch cat /proc/mdstat

To je vše.

Bootovani z  obou disku

grub
grub>device (hd0) /dev/sda
grub>root (hd0,0)
grub>setup (hd0)
grub>quit

grub
grub>device (hd1) /dev/sdb
grub>root (hd1,0)
grub>setup (hd1)
grub>quit

Odkazy:

http://www.haaja.org/2009/02/11/vymena-disku-v-serveru-za-ziva/

Obnova pole v rescue mode

Using vi, I created an /etc/mdadm.conf file with the following lines:

DEVICE /dev/sd[ab]1
DEVICE /dev/sd[ab]2

This tells mdadm the devices to scan from which it can reconstruct the RAID devices.  You may need to use „sda1″ and so on if you are using SATA drives.

After mdadm.conf is initialized, I ran

mdadm –examine –scan >> /etc/mdadm.conf

This adds entries in the mdadm.conf file for any RAID devices that it finds on those disks (in my case /dev/md0 and /dev/md1).

I was then able to assemble the disks using:

mdadm –assemble –scan /dev/md0
mdadm –assemble –scan /dev/md1

To check the status of the disks, use:

cat /proc/mdstat

Aktivace LVM

#lvm vgscan
#lvm vgchange -ay
#lvm lvs

Pokud chcete nainstalovat český „Language Pack“ i pro Windows 7 Professional postupujte následovně:

Nejprve je potřeba spustit „Příkazový řádek“ jako Administrátor.
Klikněte na Start pak do políčka pro vyhledávání napište cmd. Na ikonu kterou to najde klikněte pravým tlačítkem a dejte „Run as Administrator“.

Do příkazové řádky zadávejte tyto příkazy:

DISM /Online /Add-Package /PackagePath:D:\languagepack\cs-cz

Kde místo D:\languagepack\cs-cz zadáte cestu k adresáři s příslušným jazykovým balíčkem. Já jsem instaloval balíček z CD a proto D:\languagepack\cs-cz. Instalace chvilku poběží a o stavu vás bude informovat ukazatel.

Po úspěšné instalaci zadejte:

bcdedit /set {current} locale cs-CZ

Potom:

bcdboot %WinDir% /l cs-CZ

Nakonec vymažte z registru adresář en-US.
Klikněte na Start do řádku pro vyhledávání napište regedit a stiskněte enter.
Najděte si HKEY_LOCAL_MACHINE -> SYSTEM -> CurrentControlSet -> Control -> MUI -> UILanguages a smažte adresář en-US.

Teď už jen stačí restartovat počítač a je hotovo.

Testováno na Windows 7 Professional EN verze 6.1.7600  x86 s tímto balíkem češtiny: http://dq.cz/download/cs-cz.zip
Neručím, že návod bude funkční i na jiné verzi systému.