Rok se s rokem sešel a v červnu nadešel čas na další dámskou jízdu!

Slib jet zpět na Mauricius jsme nesplnily, ale náhrada za Mauricius byla více než dobrá – NEW YORK!!!

Vybraly jsme si hotel na Manhattanu, zarezervovaly letenky a začátkem června jsme vyrazily – já z Prahy a Bára z Frankfurtu. Sešly jsme se na letišti JFK a vyrazily jsme do centra najít hotel, který byl uprostřed China Town.

První dojem z New Yorku přetrval po celou dobu 6ti denního pobytu – obrovská energie velkoměsta tvořená nejrůznějšími národnostmi světa. Pravého Američana vlastně asi nepotkáte, město je plné přistěhovalců. Už chápu, proč se mu říká „Melting Pot“. Bydlely jsme v China Townu a tam nic moc nenasvědčovalo tomu, že jsme vlastně v New Yorku – nápisy, obchody, restaurace, lidé na ulicích – všechno čínské. Za několik ulic jsme ale vstoupily do Soho a vše bylo zase úplně jiné… Pro dokreslení atmosféry doporučuji ke čtení pustit hudební vložku (viz níže)J

To, že jsem v NY, jsem vlastně uvěřila až po tom, co jsme jely na Sochu SvobodyJ Nevystoupily jsme z trajektu, ale je to pravda – je OBROVSKÁ.

Místo toho jsme vystoupily z trajektu o zastávku dál – na Ellis Island – bývalé imigrační středisko (kdyby Titanic dorazil do cíle, všichni by zde museli vystoupit a obhájit si tak svůj pobyt v USA). Na Ellis Island je v současnosti muzeum přistěhovalců, kde najdete i plakáty českých přistěhovalců, jejich fotky, zavazadla, osudy.

Celý Manhattan mi přišel relativně malý. Například na Times Square jsme byly minimálně jednou denně – kamkoliv jedete, jedete vždycky tak nějak okoloJ Times Square je místo s obrovským počtem neonů a policistů na jednom místě. Když jsme se po Times Square vracely z Broadwaye (ta navazuje na Times Square) z muzikálu asi ve 23hod., bylo to i místo s největším počtem lidí na metru čtverečním. To město nikdy nespí, spíš naopak!  I v Empire State Building jsme byly v noci, abychom se vyhnuly frontám. Moc se nám to nepovedlo, ale asi to bylo pořád lepší, než za dne (to bych utekla). Když jsem napsala, že Socha Svobody je obrovská, nevím, co mám napsat o Empire. Dost mě překvapilo, že nahoře jste vlastně venku jenom za vysokým zábradlím. Dolů koukáte jako z letadla – pod vámi jezdí malé žluté tečky – to jsou taxíky. Celou dobu jsem se modlila, abych už byla dole, ale Bára mě přemluvila, že si musíme zaplatit extra ticket do 102. patra. Tam nás vezl nákladní výtah s liftboyem, kterému bylo asi 90 let a tvrdil, že dřív pracoval v masce King Konga a taky tak trošku vypadal. Když náš výtah nějakou obrovskou pákou zastavil v mezipatře (jako že hrozná sranda), myslela jsem, že umřu hrůzouJ

Nejvíc fascinující mi přišel NY při nočním pohledu z Brooklynu na Manhattan. Všechny ty obrovské budovy, jedna vedle druhé rozsvícené.  Je to asi ten nejznámější pohled na New York, ale opravdu asi nejhezčí.

V Metropolitním muzeu jsem nebyla schopna slova (a to je co říct)! Jsou tam ty nejznámější a nejkrásnější obrazy, sochy, umělecké předměty i části převezených domů (první banka v NY, zařízení domu Tiffanyho – no nádhera!) Strašně mě mrzelo, že jsme si na tuhle návštěvu nevynahradily minimálně celý den, ale to bychom zase nestihly třeba nakoupit!

Takže k nákupům: každý den jsme se přirozeně vracely do hotelu s menšími nákupy, ale ten hlavní shopping přišel až na výletě do outletu asi 50 km za NY. Strávily jsme tam celý den a utratily hromadu peněz. Ale zase tak strašné to nebylo, mám jen 2 nové kabelkyJ

Celou dobu jsem tak trochu doufala, že potkáme někoho slavného a krásného a bohatého, ale viděly jsme jen dům, kde zemřel Heath Ledger,  hotel Dakota, kde zemřel John Lennon a hotel Chelsea, kde zemřel zbytek umělců na Manhattanu.

Tento článek by mohl být 10x delší – je toho tolik, co lze o NY napsat. Je to město, kde nejstarší budova je stará jenom asi 200 let, ale i tak má velkou a zajímavou historii a ještě zajímavější současnost. Pokud se tam vypravíte (ráda půjčím průvodce), určitě to za tu investici stojí.