// zrovna čtete...

Cestování

Ostrov Mauricius – dámská jízda

Naše dovolená s Bárou začala 14. března nastoupením do vlaku jedoucího na frankfurtské letiště, odkud jsme odlétaly na 12ti denní dovolenou na Mauricius. Ve vlaku Bára vybalila tajně schovanou malou lahev šampaňského, 2 kelímky a dámská jízda začala….

Po 11ti hodinovém letu jsme vystoupily na mauricijském letišti a vydaly se na cestu k hotelu.

Hotel Coin de Mire se nachází na severo-východě země, kterou celou od shora dolů projedete asi tak za 3 hodinky pomalou jízdou po levé straně silnice (silnice zde neumožňují moc rychlou jízdu, přesto si to někteří řidiči autobusů nemyslí).

Mauricius má docela pohnutou historii, byl francouzskou (proto všichni mluví automaticky francouzsky) i anglickou kolonií (proto tam jezdí vlevo). V současnosti je to samostatná demokratická republika v čele s prezidentem a angličtinou jako úředním jazykem. Takže doma místní mluví původním jazykem kreolštinou, na ulici francouzštinou a potom teprve anglicky. To je i důvod, proč tam je většina turistů Francouzi, protože ti, jak známo, prostě jinak než francouzsky nemluví…

Mezi cca 2 miliony obyvateli je většina Hinduistů, asi 30% Muslimů a zbývajících asi 20% Křesťanů. Proto na ostrově stojí hinduistický chrám, naproti kousek přes silnici mešita a opodál kostel. Myslím, že by si svět mohl vzít z tohoto kouta světa příklad – je zde obrovská náboženská tolerance a zdá se, že nikoho netrápí, v co věří jeho soused…

Vůbec mě nejvíce překvapili místní lidé – všichni jsou neuvěřitelní milí, přátelští a usměvaví, zajímají se o vás a snažili se nás ohromit znalostí jména „Baroš“. Což pro ty, kteří mě znají, musí být úsměvné – já ani nevím, jak ten Baroš vypadá…

Hotel nemusím moc popisovat, ostatně vidíte ho na fotkách – byl úžasný. Přestože byl úplně plný, byl tam klid, čisto a osvěžující bazén. Moře bylo hned přes silnici a na hotelové pláži bylo vždycky místo a volná lehátka – takže k relaxaci a spánku jako stvořené (akce Mauricius nazývám „dámskou jízdou“, ale upřímně to připomínalo spíš „oázu klidu“).

Ležení na pláži jsme střídaly s výlety na katamaranu (2x jsme jely na stejný výlet, protože to byla fakt bomba – hlavně pro mě to šnorchlování!), jely jsme do vnitrozemí (viz fotky Hinduistické poutní místo a Chamarel) a 2x jsme byly v asi 50tikm vzdáleném hlavním městě Port Luis (hlavně na nákupy).

Ačkoliv se vždycky z každého výletu těším domů, z Mauriciu se mi vůbec odjet nechtělo. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala – sluníčko, krásné moře, palmy, milí lidé, dobré jídlo…

S Bárou jsme se při návratu domluvily, že příští rok razíme znovu – doufám, že to opravdu vyjde.

Fotky z ostrova Mauricius

Bonus video – Kačenja JEDE!